My ženy jsme někdy opravdu hodně složité, někdy je složité nás pochopit, ale já se vůbec v tom nedivím, protože když kolikrát se bavím s muži a nebo jenom tak s kamarády či s bratrem, tak si říkám, že i pánové někdy jsou opravdu hodně složití a že někdy trvá, než je někdo pochopí. Proto nechápu, jak se někdy pánové mohou hádat jenom kvůli tomu, že jeden fotbalový tým vyhrál a ten druhý fotbalový tým prohrál. Jak může někdo být takhle opravdu hodně naštvaný?

Vždyť sami víte, jak se pánové třeba dokáží pěkně pořádně rozzuřit, třeba když jsou na nějakém fotbalovém zápasu na stadionu a potom jejich oblíbený tým prohraje. Je to opravdu až k nevíře. Mě to někdy přijde, že by to byla jenom jako nějaká malá válka mezi fanoušky. To my, ženy jsme úplně jiné. Já si myslím, že my ženy, když se třeba koukáme na náš oblíbený basketbal, tak my vůbec se potom nikde po zápase neporveme. Nevím jak vy, ale já se svými kamarádkami a se zbytkem rodiny máme opravdu moc rády basketbal, hlavně my ženy, a proto chodíme skoro na každé turnajové zápasy v basketbalu. Nás to baví a vždycky si u toho odpočineme a také hodně fandíme.

A já si myslím, že je to také zdravé pro naše tělo, když pořádně zažije adrenalin. Nicméně my ženy, když třeba prohraje náš klub a nebo náš tým, tak rozhodně takhle nenadáváme. Jednoduše si prostě řekneme, bohužel se to stalo a že příště to bude lepší. Jde vidět, že ženy jsou více empatické a také mají lepší nervy než pánové. Mužům jednoduše asi rupnou nervy rychleji než nám ženám. Proto jsem ráda, že jsem spíše takový flegmatik, ženy jsou spíše v klidu a že mě jenom tak něco nerozhodí. To naproti tomu můj bratr a můj otec jsou strašní cholerici, takže bych je opravdu nechtěla vidět, kdyby se třeba připletli do nějaké hádky a nebo rvačky, kdyby ještě třeba byli naštvaní, že třeba jejich oblíbený fotbalový klub prohrál. Já vím, že za to nemohou, že cholerik je prostě cholerik, ale měli by se také lidi takhle krotit.